My World

Vítejte v mém světě!

Anketa

Líbí se vám film Petr Pan?

No, nic moc. (167)
 

Ani ne. (154)
 

Těšíte se na film - HP a princ dvojí krve?

Jasně že jo. (151)
 

jj, docela jo. (157)
 

Je mi to jedno. (167)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (196)
 

Ne (194)
 

Statistika

Kalendář

Z diskuze...

Nehynoucí láska

2. Kapitola -

Další kapitola je tu. Tak komentujte.

Vaše autorka

Po nekonečně dlouhém čekání se přece Snape s Lily, dočkali a už zítra pojedou do Bradavic. Lily, byla tak natěšená, že šla spát už v půl sedmé. Její rodiče nad ní jen kroutili hlavou. Chtěli si svou dceru ještě užít, než jim odjede na celý rok. Sice přijede domů na Vánoce, ale představa, že budou asi půl roku odloučeni od sebe, byla děsivá. Horší to bylo pro Liliininy rodiče. Nevěděli, jaká nebezpečí tam na Lily můžou čekat nebo tak. I když je Lily, přesvědčovala, že se jí tam nemůže nic stát. Oni stejně pochybovali.

„Rodiče někdy až moc přehánějí.“ Pomyslela si, Lily v duchu a s tím usnula.

------

Další den byl ve všech kouzelnických rodinách a v té rodině, kde měli kouzelníka nebo čarodějku mudlu, tak tam vládl největší spěch a chaos. Tak to bylo samozřejmě i u Lily a u Snapea doma. U Snapeových ale skoro vůbec, protože tam o něj moc velký zájem nejevili, což je smutné, ale přesto Severus lítal tam a sem a sháněl, co se dalo.
U Lily to bylo o trochu jiné. Tam Lily sice také sháněla všechno, co zapomněla, ale rozdíl byl v tom, že se s ní chtěli rodiče pořádně rozloučit a využít ty poslední chvíle, kdy jsou všichni spolu. Petunie ale o ní žádný zájem nejevila. Zamkla se v pokoji a dělala si něco svého. Nenáviděla ji. Bylo jí jedno, že někam jede. Bylo ji jednu, že ji neuvidí celý rok. Naopak byla ráda, že ji neuvidí. Chtěla se zbavit a mít rodiče jen pro sebe. Chtěla si užívat ty chvíle, kdy ona tam nebude.

Lily, ale teď už nic nedokázalo zkazit dobrou náladu. Jen snad, že by jí ujel vlak. Toho se bála, ale Severus jí ujistil, že když tam bude včas, tak ho určitě nezmešká.
Když už Lily, dala do svého kufru poslední věc, tak vyjeli. Na nádraží prošli na nástupiště 9/43 zdí a tam nastalo opravdové loučení.

„Tak, Lily, teď se už neuvidíme půl roku, tak buď hodná, pilně se uč, abys byla dobrá studentka a …“ nedořekla její mamka.

„Dávej na sebe pozor.“ A objala ji. Lily se teď cítila moc hezky. V matčině náruči se cítila bezpečně. Máma jí skoro ani nechtěla pustit. Chtěla svou dceru mít u sebe, ale to nešlo. Už totiž začala pískat lokomotiva. Lily ještě rychle objala tátu a chtěla i sestru, jenže ona uhnula a řekla jedovatě.

„S tebou se objímat nebudu, ty hnusná čarodějnice!“ A zmizela někde v davu. Lily se v očích zaleskly slzy, ale Snape už jí tahal za rukáv a popoháněl jí, aby už šla. Ona se tedy pokusila usmát na rodiče, což se jí moc nedařilo, ale oni jí chápali. Neměla to teď s Petunií lehké. Snad se to mezi nimi jednou spraví. Lily se Snapem rychle nastoupila do vlaku a to už se vlak rozjel. Mávala na své rodiče a v tu chvíli jí po tváři stekla jedna osamělá slza. Slza kvůli Petunii. Nechápala proč je na ní taková. Proč je na ní zlá. Prostě to nechápala.

Za chvíli našla prázdné kupé, do kterého se usadila k oknu. Snape se jí cestou někde ztratil. Přemýšlela pořád o Petunii, která jí tolik ubližovala. Když už byla sama, mohla klidně nechat vyjít své pocity na povrch. Začali jí po tvářích téct hořké slzy, které vyplavovali její bolest ven. Ven z jejího těla. Cítila se teď opravdu hrozně.

Náhle uslyšela, jak se otevírají dveře. Otočila se v domnění, že je to Severus, ale zmýlila se. Byli to nějací tři kluci.

„Máš tu volno?“ zeptal se jeden z nich, který měl rozčepýřené černé vlasy a oříškové oči.

„Ano.“ Odpověděla skoro neslyšně, ale chlapec to zaslechl a vstoupil. Lily si hřbetem ruky otřela slzy, aby nic nebylo poznat. Ale stejně s nimi vůbec nemluvila, jen se dívala z okna. Po chvíli se znovu otevřeli dveře a vstoupil nějaký kluk s velkým množstvím jizev a škrábanců. Zopakoval stejnou otázku jako předtím ten brýlatý kluk a dostala se mu kladná odpověď.

Po několika dalších minutách se opět otevřely dveře, ale to už se Lily, neohlížela. Snape si sedl naproti ní. Krátce na něj pohledla a pak se znovu zadívala na krajinu za oknem.

„Nechci s tebou mluvit,“ hlesla přiškrceně.

„Proč ne?“ zeptal se.

„Petty mě nenávidí!“

„No a co?“

„Je to moje sestra!“

„Je to jen…“ Rychle se zarazil. Lily, byla naštěstí příliš zaujatá tím, že se snažila nenápadně si otřít oči, a neslyšela ho.

„Už jedeme!“ vyhrkl a nedokázal potlačit nadšení v hlase. „Dočkali jsme se! Jedeme do Bradavic!“

Přikývla, otírala si slzy, nevydržela to ale a nepatrně se pousmála.

„Doufám, že se dostaneš do Zmijozelu,“ pokračoval Snape, povzbuzený tím, že se trochu rozjasnila.

„Do Zmijozelu?“ Jeden z chlapců, kteří s nimi seděli v kupé se ohlédl na dvojici u okna.

„Kdo by se chtěl dostat do Zmijozelu? Myslím, že bych raději odešel, co ty na to?“ zeptal se černovlasý kluk chlapce, který se rozvaloval v protějším sedadle.

„Celá moje rodina studovala ve Zmijozelu,“ řekl.

„A hrome,“ podivil se brýlatý kluk, „já měl dojem, že vypadáš docela normálně!“

„Třeba tu tradici poruším. Kam by ses chtěl dostat ty, kdybys měl na vybranou?“

Brýlatý kluk pozdvihl v ruce neviditelný meč.

„Přece – Do Nebelvíru, kam míří všechna statečná srdce! Jako táta.“

Snape si tiše pohrdavě odfrkl. Černovlasý kluk, který se jmenoval James Potter se k němu otočil.

„Něco se Ti na tom nezdá?“

„Ale ne,“ ujistil ho Snape, lehký posměšný úšklebek ale svědčil o pravém opaku. „Pokud Ti víc záleží na svalech než na rozumu.“

„A kam by ses chtěl dostat ty, když nemáš ani jedno ani druhé?“ přerušil ho kluk sedící naproti Jamesovi a jmenoval se Sirius Black.

James se hlasitě rozchechtal.

„Pojď Severusi, najdeme si jiné kupé.“ Řekla, Lily.

„Óhóóó!“

James i Sirius napodobili její povznesený hlas a James se pokusil Snapeovi podtrhnout nohy.

„Ještě se uvidíme, Srabusi!“ zvolal hlas jednoho z těch dvou, když se dveře kupé zavíraly.

Lily si se Snapem tedy našli jiné kupé a ani jeden z nich už nepromluvil jediné slovo.

-----

Když dojeli do Prasinek, tak jeli k Bradavickému hradu na loďkách. Všichni z toho byli nadšení. Byla to nádhera. Světla z hradu se odrážely v hladině jezera.

Když dojeli až k hradu, šli po velkých mramorových schodech do Velké síně, kde se konalo zařazování. Všichni byli napnutí. Lily zběsile bušilo srdce, když uslyšela své jméno. Došla k malé stoličce, na kterou se posadila. Profesorka McGonagalová jí na hlavu položila moudrý klobouk a ten se rozmýšlel, kam by jí poslal.

„Tak kam tě mám poslat? Jsi velice nadaná. Což o to. … Ano, už vím, bude to… NEBELVÍR.“ Dořekl a Lily se šla posadit k Nebelvírskému stolu, kde jí tleskali.

Po několika dalších jménech přišlo na řadu i to Snapeovo. Ten se dostal do Zmijozelu. Lily z toho trochu posmutněla, ale nebyla to zase taková tragédie.

„Snad to nebude špatná kolej.“ Pomyslela si v duchu.

Žádné komentáře