My World

Vítejte v mém světě!

Anketa

Líbí se vám film Petr Pan?

No, nic moc. (167)
 

Ani ne. (154)
 

Těšíte se na film - HP a princ dvojí krve?

Jasně že jo. (151)
 

jj, docela jo. (157)
 

Je mi to jedno. (167)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (196)
 

Ne (194)
 

Statistika

Kalendář

Z diskuze...

Nehynoucí láska

1. Kapitola - Jak to všechno začalo

První kapitola. Snad se bude líbit.  A uprozorňuji, že na tyto stránky budu vkládat pouze hotové celé povídky z mé dílny. A prosím moc moc o komenty.

Vaše autorka

Celý Snapeův příběh začíná v době, když byl ještě malý. Snape si často hrával někde venku, kde se většinou pouze toulal ulicemi a prozkoumával každý tajemný kout. Rodiče na něj zrovna moc milý nebyli a ani mu nedávali pořádné slušné oblečení, takže chodil v oblečení, které bylo potrhané, špinavé a jemu ještě ke všemu velké. Celkově se o něj moc rodiče nestarali. Musel se tedy naučit samostatnosti. Ve městě, ve kterém bydlel, neslyšel o žádném kouzelníkovi nebo čarodějce jeho věku, se kterou nebo se kterým by si mohl povídat o kouzelnickém světě. Bylo mu tam docela smutno.

Jednou se ale stalo něco, co mu opravdu zvedlo náladu. Zrovna procházel ulicí, kde bylo na pravé straně hřiště pro děti. Podíval se tam, ale jen zklamaně zavrtěl hlavou.

"Samý mudlové. Copak tady není nějaký kouzelník nebo čarodějka, se kterou bych si mohl o kouzelnickém světě povídat? Ach jo!" pomyslel si v duchu. Chystal se pokračovat v cestě, ale do oka mu padla jedna dívka, která právě dělala něco, co se mu zdálo povědomé, ale přece v mudlovském světě zvláštní. Ta rudovlasá dívka právě nechala ve vzduchu levitovat jednu květinu, která se přitom začala krásně rozvíjet. Bylo to až neuvěřitelné.

"Že by ona? Že by ona byla… čarodějka?" nemohl uvěřit Snape. Dívka to právě ukazovala jedné černovlasé dívce, která se u toho pouze mračila. U tohoto pozorování uslyšel.

"Lily, máma Ti to přece zakázala, abys to dělala. Nech toho!" řekla ta černovláska.

"Ale Petun, vždyť na tom není nic špatného, tak co mě napomínáš." obhájila se Lily.

"Ale máma říkala…“, chtěla říct Petunie, jenže jí Lily, přerušila.

"Mámu nech mámou. Vždyť jsi mi sama říkala, že se Ti to líbí." nenechala se Lily.

"No jo, ale teď už mám na to jiný názor. Tak s tím koukej přestat nebo to řeknu mámě!" argumentovala Petunie.

"No,… tak jo, no. A ty bys jí to vážně řekla?" zeptala se tiše Lily.

"No,…“, dělala zamyšlenou Petunie, "asi ne, ale kdybys s tím opravdu nepřestala, tak jo. Víš, že mamce se to taky líbí, ale připadá ji to divný a nenormální, tak už to radši nedělej.“ řekla Petunie.

"No, tak dobře." odpověděla tiše své starší sestře.

"To jsem ráda. Teď už pojď ale domů ať naši nemají strach." zakončila rozhovor Petunie a objala svou sestru kolem ramen.

"Tak pojď." To byla poslední slova, která Snape uslyšel.

"Ano!!! Tak to vypadá, že to je čarodějka z mudlovské rodiny. Aspoň někdo. Konečně!" zajásal v duchu Severus a odešel.

-----

Dalších několik dnů tyto dvě dívky sledoval a snažil se zjistit víc informací o té hezké rudovlasé Lily.

"Lily." opakoval si tiše. Jak hezko to slovo znělo. Tak rád by se s ní skamarádil, ale neměl odvahu.

Jednou ale nastala jeho chvíle. Obě dívky si opět hráli na hřišti a houpaly se na houpačkách. Lily opět udělala nějaké kouzlo a to se zase nelíbilo Petunii.

„Už dost Lily!“ křikla Petunie. Lily se právě pustila houpačky v nevyšším bodu a doslova vyletěla do vzduchu, kde zůstala nepřirozeně dlouho a místo, aby si rozlámala všechny kosti, tak lehce dopadla na zem. Snape tohle pozoroval s úžasem.

„Máma říkala, že to nesmíš dělat!“ řekla Petunie.

„Ale mě nic není,“ řekla, Lily „Jen se podívej, Petty! Koukni, co umím.“

Petunie se rozhlédla. Na hřišti nebyl nikdo kromě nich dvou a samozřejmě Snapea, o kterém ale nevěděly. Petunie přistoupila blíž, zjevně rozpolcená mezi zvědavostí a nesouhlasem. Lily, počkala, dokud nebyla sestra tak blízko, aby dobře viděla, a potom k ní vztáhla dlaň. Kvítek v ní ležel a otevíral a zavíral okvětní plátky jako nějaká fantastická mnohoústá ústřice.

„Přestaň s tím!“ Zaječela Petunie.

„Vždyť Ti neubližuje.“bránila se Lily, ale květ odhodila.

„To se nesmí.“ Sledovala přitom, jak květ padá k zemi a zeptala se.

„Jak to děláš?“

To se Snape už ale neudržel a vylezl z křoví.

„To je přeci jasné, ne?“ Petunie zapištěla a utekla zpět k houpačkám. Lily se očividně taky polekala, ale zůstala stát na místě.

„Co je jasné?“ Zeptala se Lily.

„Vím, co jsi zač.“ řekl Snape tiše.

„Jak to myslíš?“ Zeptala se Lily nechápavě.

„Že… že jsi čarodějka,“ šeptl Snape.

Zatvářila se uraženě a řekla.

„To není moc hezké, něco takového někomu říkat!

Se zdviženým nosem se otočila a zamířila k sestře.

„Ne, počkej!“ křikl na ní ještě Snape a přiběhl k houpačkám za nimi.

„Je to pravda.“ Přesvědčoval Snape Lily. „Jsi čarodějka. Už Tě delší dobu sleduju. Na tom není nic špatného. Moje máme je taky čarodějka a já jsem kouzelník.“

Petunie se začala smát. „Kouzelník!“ zapištěla. Stačila se už vzpamatovat z jeho nenadálého zjevení a vrátila se jí odvaha.

„Já moc dobře vím, co jsi zač. Ty jsi ten Snapeovic kluk! To jsou ti, co bydlí dole u vody, v Tkalcovské ulici,“ vysvětlovala sestře. „Proč nás šmíruješ?“

„Nikoho nešmíruju,“ ohradil se Snape. „A tebe bych určitě nešmíroval,“ dodal jedovatě, „ty jsi mudla.“

Petunie sice nechápala, co tím slovem myslí, jeho pohrdavý tón jí ale nemohl uniknout.

„Pojď, Lily, jdeme domů!“ zavelela Petunie řezavým hlasem. Lily ji okamžitě poslechla a před odchodem ještě Snapea zpražila zamračeným pohledem.

Snape byl tak nešťastný. Vůbec nechtěl, aby to skončilo takhle. Úplně to zkazil. Takhle si to vůbec nepředstavoval. Byl v koncích. A s těmito myšlenkami se došoural zpět domů, kam se mu vůbec nechtělo.

(Úryvek z knihy HP7 od J. K. Rowlingové)

-----

Snape hodiny a hodiny přemýšlel, co by mohl udělat, aby s Lily mohl kamarádit, ale osud to nakonec vyřešil za něj.

Jednou se opět procházel sám opuštěný ulicemi a náhodou narazil na Lily. Pokusil se jí omluvit, že na ně byl hrubý a přesvědčoval ji, že mluvil ale pravdu. Ona mu nakonec uvěřila. Od té doby se takto schází každý den a Severus Lily, vypráví o kouzelnickém světě. Vypráví jí hlavně o Bradavické škole, na kterou se Lily, ptá nejvíc. Je z toho opravdu nadšená. Napnutě poslouchala každé jeho slovo a on ji mohl pozorovat a utápět se v jejích nádherných smaragdových očích. Lily, byla opravdu něčím výjimečná, ale Severus nevěděl čím. Měla krásné dlouhé rudé vlasy, které jí sahaly do půli zad. Stručně řečeno – zelené oči, rudé vlasy, bílou tvář. Snape nemohl uvěřit, že teď tady sedí a povídá si s ní. S dívkou, která mu padla do oka hned poprvé.

Bylo to neuvěřitelné. Lily se na každé toto setkání se Severusem vždy tolik těšila. Nemohla uvěřit tomu, že jí na pár týdnů přijde dopis z bradavic a ona bude moct jet do té slavné školy. Už se nemohla dočkat.

Bylo jí ale moc líto, že jakmile se začala scházet se Snapem, tak se pohoršil vztah mezi ní a Petunií. Petunie jí zvenčí nenáviděla, ale zevnitř ji tiše záviděla. Ona sama by chtěla být čarodějnicí a umět to, co Lily. Dokonce později napsala řediteli Bradavic, jestli by tam také mohla v září nastoupit. Ale přišla jí záporná odpověď.

-----

A jak Lily se Snapem a s dalšími dětmi na celém světě očekávali, tak jim přišel dopis z jejich kouzelnické školy. Lily tomu nemohla uvěřit. Nemohla uvěřit tomu, že teď zrovna v ruce drží dopis, který jí umožní otevřít bránu do kouzelnického světa. Ale přece to bylo tak.

O několik dnů později jela, Lily se Snapem a s rodiči na Příčnou ulici, kde si koupila hůlku, brky, pergameny, knihy, hábity a všechno, co potřebovala. Nakonec jí rodiče koupili i sovu, aby jim mohla psát.

Rodiče na ní byli pyšní. Říkali: „Máme v rodině čarodějku, není to skvělé?“ Lily se u toho pouze usmívala, ale když jí pohled padl na sestru, tak jí úsměv z tváře zmizel. Sestra se u toho mračila. Nesnášela tuto větu. Nesnášela, Lily. Nesnášela celý kouzelnický svět a Lily, nechápala proč, ale upřímně doufala, že to se časem změní.

 

Žádné komentáře